Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Tenkrát v noci!

11. 7. 2007

AUTOR: Anička,převzato ze stránky:http://www.strasidelnepribehy.estranky.cz/

Byl krásný,slunný den.Chlapec jménem Petr se vydal na procházku po hřbitově se svou kamarádkou Janou.Vesele si vykračoval a ani si nevšiml,že se Jana náhle zastavila.Až když byl hezkých pár metrů od ní,prudce sebou trhl a zakřičel na ni:,,Pojď přeci!"Jana zavrtěla hlavou a tak se Petr otočil a pospíchal za ní.Požadoval po ní vysvětlení,proč nechce jít dál.Ale Jana jen dále tupě zírala Petrovi přes rameno.Její vyděšený výraz Petra přiměl otočit se opravdu pomalu a opatrně.Vždyť nikdy nevíte,co vás na hřbitově potká.Petr se tedy otočil a uviděl...stařenu nesoucí luční kvítí na hrob svého muže.,,A co tě na tý stařeně tak vyděsilo??"Ušklíbl se Petr.Ale Jana stále se zděšeným výrazem v očích odpověděla:,,Ale já nevidím žádnou stařenu..."Petr se otočil znova a stařena tam nebyla.Dokonce kvítí na hrobě bylo stále ještě suché.Jana ale v řeči pokračovala:,,Já se dívám na tu sochu."Petr sochu také viděl.Byla to socha,postavená na náhrobku toho muže,kterému stařena nesla kvítí.Petrovi nepřipadala zvláštní.Byla to socha draka skříženého se lvem,byla na Janu a Petra dost veliká,to ano.Ten kříženec draka a Lva seděl na balvanu podpírajícím starou náhrobní desku.Socha byla celá černá a "tvor"měl hrozivě vyvalené oči a dokořán rozevřenou tlamu.Stejně ale nebyla zvláštní.Petr už se nechtěl dál ptát.Měl Jany pokrk,skazila mu procházku nesmyslným mumláním o jakési soše a zpochybnila jeho tvrzení o stařeně.Proto se tedy vyhoupl soše na hřbet a zakřičel:,,Hijé!Hijé!"Jako na koni.,,Né!To nesmíš!"Křičela Jana,což Petra přimělo k tomu,aby ještě více hulákal a dováděl.Naštěstí na hřbitově nikdo nebyl.Jinak by měl Petr pěknou polízanici a to hlavně z toho důvodu,že "tvorovi"ulomil kus ocasu.,,Podívej,co jsi udělal!"Rozzlobeně vřeštěla Jana.,,Ále!"Odpověděl znechuceně Petr.,,Radši pojď,než nás tu někdo uvidí!"Navzdory Petrovu ptačímu mozečku,v jednom měl pravdu-,,Nikdy nevíte,co se skrývá na hřbitově..."Tu noc byla hrozná bouřka.Elektřina nešla a tak Petrova maminka uložila svého kloučka o něco dřív.Měla perný den a tak si vzala prášky na spaní a usla,jako když ji do vody hodí.Petrův tatínek s nimi nežil.Odešel,když byly Petrovi pouhopouhé dva dny a vzal si svoji milenku na Floridě.A zrovna tu noc Petr o otci intenzivně přemýšlel.Prostě ho nemohl dostat z hlavy...a zrovna tak tu stařenu-je možné,že ji Jana přehlédla?Vždyť stařena šla právě před tou sochou,na kterou se Jana dívala.Nebo ho chtěla jen tak potrápit?Petr měl různé myšlenky na různé věci.Například:"Co to bylo za otce,když odešel za milenkou?Jana má přece moc hodného otce,tatínkové vždycky nejsou takoví?"Po tom vyčerpávajícím přemýšlení konečně usnul.Probudilo ho jemné šimrání na chodidlech.Jakoby to odněkud znal a zároveň neznal...Najednou zazvonil telefon.Mamka spala,tak ho vzal sám,myslel si sice,že to je omyl,ale bál se,že by opakované vyzvánění telefonu probudilo jeho maminku.Zvedl telefon a potichu řekl:,,Tady Petr Pavlíček!"V telefonu to zapraskalo a ozval se tam někde vdáli i ženský hlas,který potichu a s určitým pobavením mluvil asi někde u ucha volajícího.Hlasu ale nebylo rozumět...Konečně se ozval volající.Měl drsný mužský hlas.Řekl jen:,,Synu...Mám tě rád a maminku taky.Chci abys to věděl a nepokládal telefon."Petr se zhruba po dvou a půl minutě zmohl na pár slov:,,Kdo je to tam s tebou??"Volající odpověděl:,,To je Ruth.Moje milenka."Petr zmateně odpověděl:,,Vy nejste manželé?",,Ještě ne..."Se zpožděním odpověděl volající.Petr by mluvil dál,ale zapraskání v telefonu se nyní ještě více hlasitěji opakovalo a tak byl Petr nucen odložit sluchátko od ucha,nařež si všimnul,že u nich v kuchyni někdo je.Máma pořád ještě spala,ale Petr ji svým odchodem do kuchyně nechal ležet sluchátko u ucha.Ve sluchátku opět zapraskalo a Petrova maminka se probudila.Jen tak tak stihla Ptrovo omráčené tělo vytáhnout z lednice....Petr se probral až druhý den v nemocnici.Stála nad ním Jana a kroutila hlavou říkajíce:,,Já tě varovala.Ten hrob,nad kterým jsi vesele skotačilto byl hrob jednoho velice bohatého muže,kterého zabila jeho psychopatická třetí manželka.Napsala za něj dopis na rozloučenou,na jehož druhé straně byla slova"vždy tě budu milovat".Když ale byla z vraždy u soudu usvědčena,psychicky neudržela možnost,že by nechodila každý den na hřbitov navštěvovat svého muže a povídat si s ním.Propašovala do vězení jed a vzala si život,aby mohla být se svým milovaným.Říká se,že když někdo poškodí jeho hrob či se k němu jen přiblíží,stane se mu něco strašného.Naposledy když tam nějaká žena vyměňovala květiny,druhý den ráno byla mrtvá.Někdo ji uškrtil.To vím,protože jsem si chtěla vytisknout něco o městě na referát a našla jsem to na internetu.Podívej-mám dokonce fotku té paní.",,To je ta žena!"Z posledních sil vyhrkl Petr a jeho bezvládná hlava padla na polštář.Petr byl mrtev.