Bezmoc
2. 1. 2008
Ráda bych se vám svěřila se svým příběhem, který není hrůzostrašný, ani se u něj nebudete bát, ale já už to prostě musím někomu říct. Trápí mě to už dlouho a já si to nedokážu vysvětlit.
Když jsem byla malá holčička, kolem 3-4 let, tak se mi stávaly podivné věci. I přesto, že je to už přes 15 let, si to všechno vybavuji jako dnes.
Vždycky, když jsem zlobila, nebo myslela na něco špatného, tak mě něco neviditelného úplně svazovalo. Nemohla jsem udělat ani krok, dokonce ani promluvit. Opravdu to bylo otřesné, mamka byla třeba ve vedlejším pokoji a já jsem chtěla strašně křičet, že se nemůžu hýbat, ale nešlo to.
Tyto stavy u mě pár let přetrvávaly a pak se úplně vytratily, ale já se děsím toho, že se mi to někdy vrátí...
Bylo to strašné, takovou bezmoc jsem nikdy nezažila. I když jsem byla malé dítě a neměla ponětí o světě, věděla jsem, že je to nějaké nadpřirozeno. Že je to něco neviditelného, co mě svírá a nedovolí mi udělat jediný pohyb...
Převzato ze stránky:http://www.zahady.mysteria.cz