Ďítě u skalky
4. 1. 2008
Jednou jsem jel na prázdniny k babičce do Klášterce. S kamarádem Péťou jsme si hráli celé dny, a tak babička rozhodla, abychom šli do lesa najít nějaké houby. Vyšli jsme s košíkem a prohledávali les, ale nemohli jsme nic najít, snad jen jeden červivý masák. Nevzdávali jsme to a pořád jsme hledali a přitom si povídali, až jsme se chůzí unavili. Tak jsme si sedli na kámen vzdálený jen pár metrů od nějaké skalky.
Napadlo nás, že bychom si mohli zahrát na rytíře a tak jsme se rozběhli ke kamenům. Péťa se začal hlasitě smát a já se zeptal, co se tak směje. „Koukni se na to dítě, jak se snaží vylézt na tu skalku!“, řekl rozesmátým hlasem. Přišli jsme blíž a já se podíval, ale žádné dítě tam zprvu neviděl, až po chvíli se něco hnulo, něco šedivého a otočilo se to ke mně. Oba jsme nehnutě stáli a měli strach, a tak jsem řekl potichu Péťovi: „Až napočítám do tří, tak utečeme!“. Jedna, dva, tři ... Petr se rozběhl, ale já tam zůstal stát, neschopen se pohnout. Šedivý stín tam byl pořád a pak jakoby odskočil dozadu a já byl volný a mohl utíkat.
Dohonil jsem kamaráda až u veteriny a nebyli jsme si schopni vysvětlit tento zážitek. Vím jen, že do Klášterce jsem už na prázdniny vícekrát nejel.
Převzato ze
stránky:http://www.zahady.mysteria.cz
stránky:http://www.zahady.mysteria.cz