Divný zvuk
Stalo se to už poměrně dávno. Byl nastávající chladný podzim a jak už to v těchto měsících bývá , atmosféra přímo sálala svou tesknou pochmurností a vyplňovala každičký kout naší přešlým dnem unavené mysli. Šel jsem tehdy se svojí přítelkyní po okraji Hostivařského lesa směrem k ospalému sídlišti. Pomalu se smrákalo . Tu a tam na nebi vykoukla nervózně poblikávající hvězdička a od západu se zvedal chladný vítr, který hnal hromadu uschlých listů k našim spěchajícím nohám. Míjeli jsme zrovna hlouček nedalekých topolů klátících se ve větru ze strany na stranu jako notně zmožení opilci , když tu mne nad jejich korunami upoutal jakýsi zvláštní zvuk. Jakési hluboké a pulsující hučení podobné elektrárenskému agregátu v plném provozu znělo vysoko nad topoly jenže široko daleko nebylo zhola nic , ba ani dráty vysokého vedení. \\\" To je divné !\\\" pomyslel jsem si v duchu a zastavil se abych si ten zvláštní jev lépe prohlédl. Ovšem nic než stále více se rýsující hvězdy na zatemňující obloze nebylo vidět. Přesto nad korunami cosi zvláštního bylo a dávalo to o sobě silně znatelně vědět. Partnerka lehce znejistěla . \\\"Co se děje ?\\\" Všimla si mého napjatého pohledu . \\\"Tam v těch stromech něco je !\\\" Odpověděl jsem jí a ukázal prstem směrem k topolům. \\\"Slyšíš ten divnej zvuk nad nimi ?\\\" Pomalu kývla . \\\"A vidíš něco ?\\\" Zavrtěla hlavou.\\\"To mi teda pověz , co to může být ?!\\\" Vedl jsem dál náš podivný rozhovor. Mezitím se ono pulsující hučení začalo pohybovat sem a tam , ze strany na stranu. Nitro mi začal svírat pocit strachu. Stále však nebylo možné nijak blíže identifikovat zdroj toho neznámého zvuku protože v místech odkud vycházel prostě nebylo vůbec nic , jen hvězdy. Náhle se zvuk rychle snesl z korun topolů skoro až k zemi kde chvíli zůstával a pak se to rozjelo přímo k nám. Stáli jsme tam jako přimrazení a sledovali pohyb neznámého zvuku kolem nás. Několikrát nás to obkroužilo a poté se to \\\"cosi\\\" přemístilo přímo nad naše hlavy. Viselo to tak nízko nad námi , že kdybych zvedl ruku , jistě bych to nahmatal. Strach nás ale tak ochromil ,že na jakési zkoumání nebylo ani pomyšlení. Hučivé pulsování bylo tak mohutné , že jsme v našich tělech pociťovali nárazové vibrace. Upíral jsem silně zraky nad sebe a snažil se okem zachytit alespoň zlomek té neznámé věci, žel nic jiného než hvězdnou oblohu jsem neviděl. \\\"Pojď , půjdem raději rychle pryč !\\\" Probral jsem se z omámení a s partnerkou se kvapně vzdálili. Neviditelný objekt, nebo co to vlastně bylo dál setrvával na svém místě ,již se nepohnul a ani dál nepřibližoval. Za chvíli jsme se ocitli v bezpečí osvíceného sídliště a na celou záležitost raději zapomněli . Nevím co to bylo a ani po tom moc nepátrám. To je jeden z mnoha mých pravdivých příběhů o setkání s tajemnem.
Erik J.