Setkání s maminkou
2. 12. 2007
Nejsem zrovna nejmladší na to, abych si vymýšlela pohádky. Jen se s Vámi chci podělit o svůj příběh, který se mi nedávno stal...
Před 25 lety mi zemřela maminka, bylo mi tehdy pouhých 14 let. Vyrůstala jsem tedy v domácnosti se svým starším bratrem a tatínkem. Potom jsem se vdala a přestěhovala do jiné vesnice, vzdálené asi 15km od mého rodného domova. Samozřejmě se mi o mamince zdávaly sny, ale to, co se stalo asi před 3 měsíci, bylo skutečné.
Asi ve tři hodiny ráno jsem se probudila a byla mi hrozná zima. Všude kolem mě byla tma, takže jsem nic neviděla, vlastně jsem se ani neohlížela. Slyšela jsem, jak na mě někdo z dálky volá mým jménem: „Leničko!" V tomto hlase i po těch letech jsem poznala svou maminku. Zavolala jsem na ni: „Mami, tys mě tady našla?" V té chvíli jsem pocítila pohlazení po vlasech.
Ráno jsem se probudila a byla jsem spokojená s pocitem klidu na duši. Byla to pro mě jakási forma podpory v těžkých životních chvílích...
Přebzato ze stránky: zahady.mysteria.cz
Před 25 lety mi zemřela maminka, bylo mi tehdy pouhých 14 let. Vyrůstala jsem tedy v domácnosti se svým starším bratrem a tatínkem. Potom jsem se vdala a přestěhovala do jiné vesnice, vzdálené asi 15km od mého rodného domova. Samozřejmě se mi o mamince zdávaly sny, ale to, co se stalo asi před 3 měsíci, bylo skutečné.
Asi ve tři hodiny ráno jsem se probudila a byla mi hrozná zima. Všude kolem mě byla tma, takže jsem nic neviděla, vlastně jsem se ani neohlížela. Slyšela jsem, jak na mě někdo z dálky volá mým jménem: „Leničko!" V tomto hlase i po těch letech jsem poznala svou maminku. Zavolala jsem na ni: „Mami, tys mě tady našla?" V té chvíli jsem pocítila pohlazení po vlasech.
Ráno jsem se probudila a byla jsem spokojená s pocitem klidu na duši. Byla to pro mě jakási forma podpory v těžkých životních chvílích...
Přebzato ze stránky: zahady.mysteria.cz