Vyvolávání
Je to asi dvanáct let zpátky, a naše parta jsme vyvolávaly zemřelé, nikdo tomu moc nevěřil, ale přece. Celý ten akt se odehrával v malé uličce mezi dvěma domy, nikde ani světýlko, jen tma, parta a plamen svíčky. Spojili jsme nad plamenem ruce zavřeli oči a čekali.
Po chvilce každý kontroloval každého jestli nekouká. V okamžiku zhasnul plamen svíčky vetřem v úplném bezvtří. V tu ránu si všichni stoupli. Jeden na druhého sme se dívali a utekli z uličky do nedaleké čekárny autobusu. Všichni čtyři jsme si do ní sedli. Po chvíli jsem se zvedl a z čekárny odešel před ni. Přisli zamnou i další dva kamarádi. Ale ten jeden pořád seděl v čekárně. Volali jsme na něj pojď za náma půjdem domů. A on nic, vzduch začal smrdět jako před bouří. Když zrovna z čekárny vyletěl kamarád a nad hlavou se mu prohnala zářivá čára, nikdo neví do dnes co to mohlo být.
Martin